DOLNÍ ROVEŇ – Před týdnem to byl přesně rok, kdy se objevila zpráva o prvním nakaženém pacientovi v ČR dříve nepoznaným ďábelským virem zvaným koronavirus. A tak začala doba covidová, která poznamenává život celého světa ve všech sférách, sport nevyjímaje. Nejinak je tomu i v malé sloučené obci Dolní Roveň se dvěma tisíci obyvatel. A stejně jako v mnoha podobných je i v této vesničce pardubického okresu nedaleko Holic výkladní skříní zdejšího sportu fotbalový oddíl. Ten působí v současnosti v okresním přeboru pod názvem TJ Sokol Roveň. V letošní neúplné sezoně 2020/2021 má klub odehráno sedm soutěžních zápasů a momentálně se krčí na 14. místě šestnáctičlenné tabulky se ziskem čtyř bodů. Poslední utkání sehráli Rovenští 10. října v Mikulovicích (výhra 3:1). A to bylo prozatím vše. Neuskutečnil se ani tradiční Memoriál Miroslava Hemerky v době vánočních svátků… Na to, zda roveňský Sokol žije, spí či orlím zrakem vše pozoruje a číhá, až bude moci znovu vzlétnout dál a výš, jsme se zeptali toho nejpovolanějšího – prezidenta a starosty TJ Sokol Roveň Milana Cimfla:

Fotbal a roveňský A-tým je to, co místní fanoušky zajímá. Jaká je momentální situace?
Podle rozpisu utkání na jaro jsme měli hrát již od začátku března, dohonit manko z podzimu a jaro dohrát prakticky anglickými týdny. Když nám tuto vizi z OFS (okresní fotbalový svaz) poslali, tak jsem obratem reagoval a zaslal jsem sekretáři mail, že kdyby se to tak mělo uskutečnit, tak po dlouhé pauze by na konci března bylo půlka plejerů zraněná a druhá by měla nůž na krku: buď rodina, nebo fotbal. Ve skutečnosti je to tak, že představitelé OFS program celého března zrušili a dál všichni luští z koule. Nejsem pesimista, ale vidím, že se ruší soutěže volejbalu, šachů, sokolské celostátní akce apod. V daném termínu dle mého názoru nelze regulérně dohrát celou soutěž. Pak tedy nastupují varianty zkrácení, dohrát alespoň polovinu sezony a brát ji i s výsledky jako celou. Naši borci individuálně trénují běh, dokonce na face-skupině dávají výsledky svého snažení stáhnuté chytrými hodinkami a aplikacemi, ale vizuálně se mně zdá, že mají všichni o 5 kg víc než na podzim. To navíc nevím, zda nejsem moc při zdi s úsudkem. Celé to shrnuji, že vyčkáváme, co bude dál…
Nejde však jen o dospělý fotbal. Sportovat nemohou děti, elévové, žáci. Co to bude mít za dopady?
V tom vidím problém ještě větší, děti nejsou ve škole, dost jim chybí sociální kontakty, všichni jsou u compu celodenně, návrat na sportoviště bude pro mnoho z nich až to poslední. Četl jsem článek s brankářem Petrem Čechem, který odhaduje, že i pro fotbal zaslíbené Anglii bude úbytek základny i 30 %. I u nás je to znát už jen v tom, že v prvních měsících roku jsme vybírali členské a oddílové příspěvky vždy ve velmi rychlém tempu. Letos vzhledem k situaci se jedná o jednotky rodičů, kteří za své děti zaplatili. U těchto kategorií je moje obava obrovská.
Co trenéři všech týmů, jste v kontaktu a budou po epidemii všichni pokračovat ve své práci?
Ano, v kontaktu jsme, ani oni ale nevidí světlo na konci tunelu, potřebují odstranit frustraci a mít nějakou motivaci. Bez toho to nepůjde. Všichni ale chtějí pokračovat. Jeden ovšem změnil zaměstnání, má podstatně méně času, a tak budeme muset hledat v personálních rezervách.
Některé známé osobnosti vyhlásily očistu fotbalu po zatčení místopředsedy FAČR Romana Berbra. Nejsou trochu naivní v tom smyslu, že nové orgány, okresními počínaje, budou složeny ze samých „svatoušků“ se schopnostmi špičkových manažerů? Lze vůbec sehnat nové lidi, ochotné pro fotbal něco udělat?
Z toho vývoje bolí hlava, naivita tam určitě je, protože když vidím, jak se to formuje jen u nás v okresu a kraji, obávám se, že vše zůstane při starém.
Okresní valná hromada byla kvůli epidemii odložena. Jak hodnotíte bývalé vedení OFS a jak vidíte nové kandidáty na šéfa okresního fotbalu? Padají jména jako René Živný (politik a sportovec, bikrosový reprezentant, účastník olympiády, který působí v Sokole Semín) či Petr Rydval (bývalý fotbalista Dukly, Bohemians či RH Cheb, který se již řadu let stará o mládež v SK Nemošice).
Oba velmi dobře znám. U Rendi se bojím, že bude jen nosičem vody pro dříve zavedené pořádky, protože je moc hodný… Petr je pohodový, znalý, ale „nepokřtěný“ činovnictvím, každopádně oba zatím představení kandidáti mají svou hodnotu, sílu a jistě i chuť posunout pardubický fotbal dále. Ať volby dopadnou jakkoliv, přeji jim hodně zdaru, síly a především pevné nervy.
Předsedou komise rozhodčích OFS je Kamil Schmeiser z Dolní Rovně. Na jeho výkon funkce jsem zaznamenal jen chválu. Je to tak i z vašeho pohledu?
Určitě, Kamil se v prostředí velmi dobře orientuje, přitáhl mezi rozhodčí mnoho mladých kluků včetně zahraničních pracujících v ČR. Při stálém nedostatku rozhodčích v nižších soutěžích dělá svou práci kvalitně.
Jste členem župního předsednictva Východočeské župy Pippichovy. Jak se tyto orgány staví ke kauze šéfa Národní sportovní agentury Milana Hniličky, spočívající v účasti na soukromé párty v době zavřených restaurací?
Každý z členů předsednictva na to má svůj názor. V Čechách se nenosí, že udělám průšvih a odstupuji. I když by to tak mělo být. Na druhou stranu z mých současných zkušeností s touto agenturou musím uznat, že nikdy nebylo financování sportu řešeno tak precizně, komunikativně, přehledně, softwarově přesně a především rychle (alespoň vůči naší jednotě), jak momentálně zajišťuje NSA.
Další přetřásanou sportovně-politickou kauzou byl Roman Prymula a jeho úlet v podobě návštěvy fotbalového utkání EL Slavia – Leicester? Jaký je váš názor?
K tomu už asi bylo napsáno a řečeno vše. Zřejmě výborný epidemiolog, který neumí vysokou politiku, takže se lehce zamotal do osidel moci, na což čekají „nenažraní“ novináři. Takové úlety určitě udělal každý člen našeho zákonodárného sboru v této situaci, jen v tom umí chodit a především nebyl tak na očích jako pan Prymula. Holt byl někomu trnem v oku, takových případů bude zřejmě ještě hodně…
Zpátky domů. Jste v této době v kontaktu vy, činovníci Sokola, mezi sebou? Co řešíte a jakou formou jednáte?
Máme skupinu na sociální síti, kde vyřizujeme denně nutnou agendu. Teď především pracujeme na financování jednoty prostřednictvím vypsaných Výzev. Je to velmi tvrdá práce, která každoročně zpřísňuje pravidla pro poskytnutí dotací, až se obávám, že k tomu za chvíli budeme potřebovat audit a nevím, co ještě. Mimo jiné samozřejmě také řešíme, jak rozjet sport v obci, po, doufejme, co nejrychlejší stabilizaci epidemiologické situace.
Pojďme o nějaký ten fotbalový level výš. Prvoligový FK Pardubice svým postupem sklízí ovoce za koncepční práci, která započala spojením fotbalu FK, FC Loko a Tesly, důraz byl již na začátku položen na výchovu mládeže..
Jednoznačně souhlasím! Koncepce je tam dlouhá léta a mně bylo již mnohem dříve jasné, že Víťa Zavřel se svou zatvrzelostí a tahem na branku bude přesně tou osobou, kdo jako sportovní manažer bude záštitou kvality a přesnosti v tomto oddílu.
Udržení ligy už nyní tolik nezávisí na získaných bodech (těch je dost), jako spíš na rozhodnutí o osudu stadionu, potažmo o jeho stavbě…
To je jiná kapitola, znám osobně velké množství regionálních politiků (v jádru rozumných, chytrých, pracovitých, společenských lidí), kteří bohužel jako celek neumí najit konsensus v mnoha usneseních. Z připravovaného vítězného návrhu stadionu (tak jak proběhlo ve sdělovacích prostředcích) je mi ale smutno - když jsem to viděl poprvé na FB, tak jsem to okomentoval, že to je jak stadionek v Živanicích. Při vší úctě k nim. Stavět ve 21. století otevřené tribuny na železných trubkách je v Evropě věc pro regionální soutěže. Stejnou stavbu jsem viděl v Rakousku, ovšem na tamním stadionu se hraje okresní přebor. Pravdou tedy je, že podoba vítězného projektu pardubického prvoligového stánku by byla chloubou možná u nás v Dolní Rovni…
Snad se vše v dobré obrátí a budeme do Pardubic jezdit třeba i na evropské poháry… Letiště Pardubice mají, takže by klidně takový West Ham nebo Bayern neměli s dopravou žádný velký problém…
Určitě, takové signály jsou. Blízkost Prahy a letiště zajímají mladší reprezentace typu U-14 až U-18, které by zde mohly hrát svoje zápasy. Jen to finální řešení nesmí být na trubkách! Protože kdyby v Přelouči udělali ještě jednu tribunu, tak je to vlastně totéž....
Doba covidová nám alespoň dává obrovskou šanci trávit čas s rodinou. Jak toto pozitivum této, jinak hloupé, doby vnímáte vy?
Je pravdou, že tolik hodin a dohromady dnů navíc doma jsem v době rozehrané soutěže nebyl nikdy v životě. Člověk si hledá jiné záliby, hodnoty, třídí myšlenky. My máme výhodu, že s manželkou podnikáme a umíme si svůj čas velmi dobře zorganizovat. Hodně času zabere distanční výuka, taky máme mrňouska, který si v dětství užije maximálně obou rodičů. Třeba i to je devíza do budoucnosti. Taky mohu říct, že máme vlastně nový „koronavirový domeček“, který nás stál spoustu času a energie, takže se mně vlastně ta výluka hodila. Přeháním, budu rád, až bude vše v normálu a budu se moct podívat zase lidem do usměvavé tváře. JAROMÍR PÝCHA  (Na snímku: Prezident a starosta TJ Sokol Roveň Milan Cimfl) Foto: ARCHIV